1. den: Neděle (3. dubna) – noční jízda autobusem směr Padova.
2. den: Pondělí (4. dubna) – bazilika sv. Justýny – bazilika sv. Antonína Paduánského – příjezd do hotelu Romulus
1. den: Neděle (3. dubna) – noční jízda autobusem směr Padova.
2. den: Pondělí (4. dubna) – bazilika sv. Justýny – bazilika sv. Antonína Paduánského – příjezd do hotelu Romulus
Tato Kristova slova básně Getsemany vybízela učedníky k modlitbě a nás, kteří jsme se odhodlali přijít na tradiční křížovou cestu Opavou, zvala ke krátkému zastavení se těsně před vrcholem liturgického roku.
Prostřednictvím postního hudebního pásma Tajemství bolestného růžence, jehož základ tvořily básně kněze Jaroslava Krajla, jsme měli možnost rozjímat o Kristově lásce k člověku, která Ho přivedla až na Golgotu, kde Maria u paty kříže „dál věří v Pravdy vítěztví a otec lži, ten světa kníže, se děsí, neboť dobře ví, že jeho vláda skončí brzy, že Bůh má Slovo poslední, i když se vzpírá, řve a zuří, už pravdu Páně nezmění“.
Pásmo vyvrcholilo křížovou cestou ulicemi Opavy se čtyřmi zastaveními – setkáními (Ježíše s Pilátem, s Marií, se Šimonem z Kyrény a Veronikou).
P. Jaroslav Krajl (*19. dubna 1972), římskokatolický kněz, který v současné době působí ve farnosti Nymburk. Básně použité při postním pásmu pochází ze sbírky Růženec, kde naleznete básně ke každému tajemství růžence.
„Věřím, že pro každého křesťana je růženec modlitbou, při které nejen rozjímáme o nejdůležitějších tajemstvích naší víry, ale především se úžasným způsobem přibližujeme k Bohu. Je to modlitba, do které se vzrůstá, a tak musím přiznat, že jsem do její hloubky pronikl stále jen málo. Doufám ale, že až jednou dokončím svoji pouť na této zemi a v rakvi mi moji chladnou ruku omotají růžencem, tak to nebude jen zvyk, symbol, nebo něco podobného, ale záchranné lano do Království Nebeského.“
ze závěru sbírky P. Jaroslava Krajla
A jaké byly letošní jarní prázdniny spolča v Blahutovicích?
ALE HLAVNĚ, ŽE BYLO VESELO 🙂
Poslední lednovou neděli jsme se již podruhé setkali s dětmi a jejich rodiči na maškarním plese. Tentokrát na děti čekali Krakonoš, Maková panenka a Vochomůrka, které zlý čaroděj Černoděj svým kouzlem vyhnal z pohádkové říše. Díky šikovnosti dětí, které splnily tři nelehké úkoly, se mohli Krakonoš, Maková panenka i Vochomůrka vrátit každý zpět do své pohádky.
Děkujeme rodičům, kteří se podíleli na přípravě občerstvení i všem, kteří se svými ratolestmi na maškarní ples přišli.
V pondělí 28. prosince se v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie konalo Vánoční divadlo. Děti ze scholky si tentokrát připravily pohádku Cesta za Ježíškem aneb Betlém je v každém člověku o chlapci, který se toužil setkat s narozeným Božím Synem, aby skze něj poděkoval Bohu za vše dobré, co od něho dostal. Na konci svého putování zjistil, že není třeba chodit daleko, aby se s Ježíšem setkal, neboť každý dobrý skutek, který na cestě vykonal, byl zároveň setkáním se samotným Bohem (protože Bůh má lidi tolik rád, že všechno, co pro ně uděláš, jako bys udělal pro něj).
Letošními roráty jsme putovali do Betléma se šnekem. Nejen pro něj, ale i pro každého, kdo se na cestu vydal, to bylo putování náročné a vyžadovalo pořádnou dávku odhodlání a síly, protože vstávat pět dní v týdnu na 5.55 není žádná sranda. A k čemu by bylo takové putování, kdyby nás alespoň krůček nepřiblížilo k lidem kolem nás a k Bohu? K tomu nám měl pomoci malý úkol na den.
Ke konci adventní doby jsme s dětmi ze scholky přišli potěšit seniory z Vančurovy vily. A jak? Svým zpěvem, pohádkou Jak šli bratři pro kládu a malým dárkem.